V Bruselu se snoubí tradice s moderností a funkcionalismem
Belgie je turistickým cílem již řadu let. V poslední době, hlavně po vstupu České republiky do Evropské unie, by se asi těžko Belgie bude jistě to, kolik toho máme společného. Kromě bohaté historie, která po sobě zanechala neméně úchvatné stavby, hrady, zámky a kostely rozhodně nadchne všechny přítomné Brusel, město kde se snoubí tradice s moderností a funkcionalismem. Ovšem opravdovou turistickou lahůdkou jsou Flandry. Země známá výrobou a konzumací desítek druhů piv včetně těch sladkých, prodejem diamantů, ručně dělaných čokoládových pralinek a výborné kuchyně vás jistě nadchne. Sami zjistíte, že rozhodně stojí za to procestovat ji křížem krážem. Nevšední krajina, umělecké stavby a vzácná díla spolu s tržišti a výtečnou kuchyní, mluví sami za sebe.
Flandry jsou perlou Belgie
Diamantové Antverpy lákají bohaté
Zhruba třetinu území Belgie zaujímají Flandry, ve kterých žije 5,9 milionu obyvatel. což je 60 % z celkového počtu obyvatel Belgie. Ve Flandrech se mluví vlámsky. Tato řeč se přízvukem jen nepatrně odlišuje od nizozemštiny. Prakticky všude se však lze bez problémů domluvit anglicky či německy. Region Flandry je rozdělen na pět provincií. Správním střediskem Východních Flander je město Gent s krásným hradem. Západní Flandry se správním střediskem Bruggy nabízí středověkou atmosféru. Antverpy lákají hlavně bohaté. V židovských čtvrtích, kde potkáte ortodoxní rabíny, se totiž kupují a prodávají diamanty z celého světa. Vlámskému Brabantu dominuje univerzitní město Leuven. Pátou provincií je Limburg se správním střediskem Hasselt.
Již mnohokrát přes tuto krásnou zemi prošly dějiny. Koncem 14. století se Flandry staly součástí burgundského vévodství. Roku 1477 byly připojeny k habsburskému Nizozemí, v období let 1516 – 1790 jim vládli nejprve španělští a později rakouští Habsburkové. Na přelomu 18. a 19. století se území Flander stalo součástí revoluční Francie, po bitvě u Waterloo (1815) pak na 15 let částí Spojeného království nizozemského. V roce 1830 jeho jižní provincie vyhlásily samostatnost, ale navzdory nizozemským pokusům o sjednocení byla vyhlášena samostatná Belgie a 21.7.1831 proběhla korunovace prvního belgického krále Leopolda I.
Belgičané mají tři úřední jazyky
Ministerského předsedu jmenuje král
V Belgickém království (Koninkrijk België), které se rozkládá na rozloze 32 545 km2, žije 10,3 milionů obyvatel. Z toho jeden milión lidí žije a pracuje v hlavním městě Bruselu. Belgičané mají tři úřední jazyky kromě nizozemštiny je to ještě francouzština a regionálně i němčina. Hlavní město Brusel bylo prohlášeno za dvojjazyčné, ale dnes je již asi 80 procent jeho obyvatel frankofonních.
Belgie je konstituční monarchií s federativním uspořádáním, které odráží koexistenci tří kulturně a jazykově odlišných komunit (vlámské, valonské a německé). Trůn je dědičný, stát se skládá ze tří autonomních oblastí – Vlámska neboli Flander, Valonska a Bruselu, jež mají vlastní správní a politické orgány. Hlavou státu je od roku 1993 král Albert II. Federální vládu, která řeší otázky měnové politiky, zahraničních vztahů, národní bezpečnosti apod., řídí ministerský předseda, jmenovaný králem.
Po vzniku belgického státu v roce 1830 byla jeho jediným úředním jazykem francouzština. Vlámština se sice stala druhou úřední řečí roku 1845, k jejímu úplnému zrovnoprávnění s francouzštinou však došlo až po první světové válce.
Dnes je Belgie rozdělena do čtyř jazykových okruhů, úředními jazyky jsou vlámština ve Flandrech, francouzština ve Valonsku a na východě země regionálně i němčina.
