Výstavy a výročí
Ensorova výročí
Na přelomu roku jsme si připomněli dvojí výročí Jamese Ensora; 19. listopadu 2009 uplynulo šedesát let od jeho smrti a 13. dubna 2010 uplyne 150 let od jeho narození.
Původem z Oostende, z rodiny obchodníků se starožitnostmi, po otci Angličan a po matce Vlám, patřil k nejvýraznějším postavám evropského umění. Malbě se věnoval už od třinácti let: zprvu pod vedením místních učitelů v duchu krajinomalby starých mistrů, ale nedlouho nato už šel svou vlastní cestou. V letech 1877-80 studoval na bruselské Akademii, ale zdá se, že to hlavní, co mladý a nekonformní umělec v Bruselu získal, byly kontakty s vedoucími osobnostmi formující se avantgardy a některá přátelství z okruhu volnomyšlenkářů a anarchistů, provázející jej pak po celý život. V roce 1883 byl jedním ze zakládajících členů slavné avantgardní skupiny „Dvaceti“ („Les XX“).
Žil v Oostende, kde (po rebelantském odchodu z Akademie) vytvořil obdivuhodné množství obrazů nejrůznějšího zaměření, ale pokoušel se prorazit i jako literát, choreograf, scénograf a dokonce i jako hudební skladatel.
Obrazy plné ironie
Zhruba v sedmadvaceti už byl James Ensor zralým umělcem, jak jej známe z převážné části jeho díla: mistrem podávajícím všestranný obraz své doby, od obrazů měšťanských „salonů“ přes vynikající portréty a zátiší až k šklebícím se maskám a kostlivcům, nenávistným karikaturám a ke konečné vizi sebe sama coby Krista přinášejícího spásu, jak to předvedl svým slavným obrazem Kristova vjezdu do Bruselu z roku 1888. A to vše s čitelným spodním proudem sžíravé ironie, společenské kritiky a posměchu.
S počátkem nového století se však rebelovi dostávalo uznání – galerie i bohatí mecenáši kupovali jeho díla, vystavoval a sklízel pocty... až do povýšení do šlechtického stavu v roce 1929. Ba co více – jeho portrét zdobil před přijetím eura belgické stofrankové bankovky.
Jaromír Adamec, nezávislý publicista
